Dobrý den,
Váš dotaz míří přesně na to, co u rekonstrukcí podlah rozhoduje — na dvě výšková pravidla, která spolu musí vyjít.
Proč tady injektážní linii snížit nemůžeme
Obecně platí, že dodatečnou vodorovnou hydroizolaci zdí zhotovujeme co nejníže, jak nám to skladba podlahy a výška neodizolovaného terénu dovolí. Když je podlaha vybouraná, obvykle to jde — injektážní linii vedeme těsně nad úroveň vodorovné hydroizolace položené na podkladovém betonu a obě izolace se na sebe napojí. To je první pravidlo.
Druhé pravidlo je ale nadřazené a má dvě části. Linie vrtů se nikdy nesmí ocitnout pod úrovní hydroizolace v podlaze. A současně se nikdy nesmí ocitnout pod úrovní venkovního terénu, který nemá svislou hydroizolaci. A právě ta druhá část Vás ve Vašem případě limituje. Venkovní terén máte zhruba na úrovni nuly podlahy a zvenku žádná svislá hydroizolace není. Kdybyste injektáž provedl někde ve skladbě nové podlahy, tedy pod úrovní terénu, vlhkost by z přilehlé neodizolované zeminy pronikala do zdiva z bočního směru a nad hydrofobní clonou by se tzv. přemosťovala. Clona by přitom fungovala spolehlivě, chyba by byla ve zvolené výšce, nikoli v injektáži. Výsledek by tím byl znehodnocený.
Odkop a svislá hydroizolace zde nemají opodstatnění
Kdyby zvenku odkop a svislá hydroizolace byly, mohli bychom injektážní linii skutečně snížit. To je ale postup, který se dělá obvykle u podsklepených objektů, kde do zdiva proniká vlhkost i z bočního směru, tedy z přilehlé neodizolované zeminy do zdí podúrovňových místností. U nepodsklepeného přízemního domu tento důvod odpadá. Základy nebudou nijak hluboké, tlaková voda na ně obvykle nepůsobí a my tu „pracujeme“ výhradně s kapilárně vzlínající vlhkostí. Odkop kolem domu by tedy byl prací a nákladem navíc bez zásadního přínosu. Co Vám ale doporučuji udělat, je vyspádovat terén od domu a zhotovit okapový chodník — to odstřikující vodu omezí podstatně levněji než odkop.
Postup, který doporučuji
Nejprve si obě rozhodující výšky skutečně proměřte — nulu nové podlahy a venkovní terén podél celého obvodu. Píšete, že jsou přibližně stejně, ale tady rozhoduje ta vyšší z nich a odchylka tří čtyř centimetrů už význam má.
Výšku pak přeneste na zdivo a vodorovnou injektážní linii veďte cca 40–50 mm nad ní. Tím současně splníte výškovou rezervu nad terénem, která je potřeba kvůli případné sněhové pokrývce a odstřikující dešťové vodě. Tuto výšku držte v jedné rovině po celém obvodu. Pokud by někde venkovní terén nebo chodník vycházel výš než nula podlahy, linii v tom místě zvedněte nad terén a vnitřní hydroizolační vanu vytáhněte po zdi až k ní, respektive 50–100 mm nad ni.
Pořadí prací je následující: nejprve zhotovte injektáž do obnaženého zdiva ve zvolené výšce a teprve potom dělejte skladbu podlahy. Vodorovnou hydroizolaci podlahy vytáhněte po očištěném zdivu svisle nahoru přes injektážní linii, s přesahem 50 mm nad její horní řadu. Tím se hydroizolační vana podlahy a chemická podřezávka zdiva systémově napojí a obě izolace se budou vzájemně doplňovat. Vanu vytáhněte ještě před betonáží a během prací ji chraňte; její horní hranu pak překryje omítka.
Žádnou technologickou pauzu mezi injektáží a vytažením hydroizolace dodržovat nemusíte — hydrofobizace probíhá ve zdivu od vrtů dál nezávisle na tom, zda je zdivo již přetažené hydroizolačním límcem vany anebo ne. Vrty jen zátkujte polystyrenovými zátkami a podklad před natažením izolace očistěte.
Navrtání u smíšeného zdiva — dvě řady, metoda „cik-cak“
Smíšené zdivo nemá průběžné vodorovné spáry a jeho nasákavost je místo od místa různá. Může se proto stát, že se hydrofobní clony jednotlivých vrtů v některé hloubce dokonale nepřekryjí. Nestane se to v těsném okolí vrtu, kde je šíření aktivní látky nejintenzivnější, ale kdesi na středové vzdálenosti mezi vrty. Těmto místům říkám knoty — mohou propouštět určité procento vlhkosti.
Máte dvě plnohodnotné varianty, obě funkční:
Varianta A — jednořadá linie se zahuštěnými roztečemi. Jedna linie, osové vzdálenosti vrtů zkrácené ze 100 mm na 80 mm.
Varianta B — dvouřadá injektáž, tzv. „cik-cak“. Spodní linie ve výšce popsané výše, horní linie 40–50 mm nad ní. V obou řadách zachovejte osové vzdálenosti 100 mm a vrty horní řady posuňte o 50 mm do boku, tedy přesně nad středy roztečí spodní řady. Horní linie tak případné knoty ze spodní linie „zaklopí“. Výškovou rezervu nad terénem přitom musí splnit spodní linie — ta je rozhodující, horní je pojistka.
U Vašeho smíšeného zdiva se přikláním k variantě B. Je nákladnější, ale dává nejvyšší jistotu, že clona bude celistvá v celém příčném řezu zdi. Podrobněji jsem obě varianty rozebíral v poradně zde:
Opukové zdivo – postup navrtání:
https://www.injektaz-zdiva-svepomoci.cz/poradna-sanace-vlhkeho-zdiva/dotaz/opukove-zdivo

Spotřebu si u obou variant spočítá naše kalkulačka sama. Zvolíte typ zdiva, ve Vašem případě zdivo smíšené, a vyberete provedení — u zahuštěných roztečí si navýšení připočte, u metody cik-cak spotřebu zdvojnásobí. Do kalkulačky zadávejte skutečnou tloušťku zdiva, pokrácení vrtů o 30–40 mm už má v algoritmu započítané.
Vrtejte průměrem 14 mm a vodorovně, hloubku veďte na tloušťku zdiva s pokrácením 30–40 mm od protilehlého líce. Rohy zdi jsou při vnitřním vrtání technologicky nejnáročnějším detailem — v každém rohu proveďte vějířové navrtání, a to u metody cik-cak dvakrát, tedy jeden vějíř v úrovni spodní a druhý v úrovni horní linie. Nákresy pro vrtání v linii i pro vějířové navrtání rohů najdete zde: https://www.injektaz-zdiva-svepomoci.cz/navod-k-injektazni-aplikaci/#injektaz-zdiva-v-linii

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz