Dobrý den,
Vaše obava je lidsky naprosto pochopitelná, tedy pokus jedná vůbec o obavu, ale mohu Vás uklidnit: vyvrtáním otvorů pro krémovou injektáž AquaStop Cream® statiku svého domu nenarušíte. Ve zdivu sice logicky zůstanou samotné vyvrtané otvory, ale nevzniknou zde žádné nebezpečné dutiny či kaverny, které by stabilitu domu jakkoliv ohrozily.
Pojďme si podrobně vysvětlit, proč tomu tak je – z pohledu stavební mechaniky, historie, reálné stavební praxe a dokonce i oficiálních laboratorních zkoušek.
1. Rozložení tlaků ve zdivu (i u dvouřadé injektáže)
Když vyvrtáte linii otvorů vedle sebe, odeberete z celkového objemu zdiva v dané rovině naprosté minimum materiálu. Cihlové či smíšené zdivo navíc nepřenáší tlak jako jedna tenká svislá struna, ale tlakové síly se v něm šíří šikmo pyramidově směrem dolů – podobně jako je tomu u roznášení tlaků v klenbách.
Malý kruhový otvor (vrt) tlakové síly jednoduše „obejdou“ po stranách. Kruh je navíc z hlediska mechaniky nejstabilnější možný tvar, protože na rozdíl od čtvercových otvorů nekoncentruje napětí v rozích.
Vy se chystáte vrtat ve dvou řadách nad sebou (šachovnicově), kdy je horní řada posunutá o 5 cm výše a vrty jdou na středy mezer řady spodní. Ani toto provedení statiku nijak neohrozí. Zmíněné pravidlo o roznosu sil zde funguje naprosto stejně: boční šikmé tlaky se bez problému přelijí z horní řady do spodní právě přes ta pevná místa, kde zdivo zůstalo netknuté. V praxi se občas ze specifických důvodů vrtá dokonce i třířadá injektáž a ani tam se nikdy statika domu nenarušila.
2. Srovnání s moderními i staršími typy cihel.
Mnoho lidí žije v domech z moderních tvárnic (jako je Porotherm, Heluz apod.). Tyto děrované cihly mají podíl dutin (vzduchu) běžně okolo 50 % až 55 % svého celkového objemu. Jsou to vlastně jen tenké mřížky z pálené hlíny plné vzduchu, a přesto bez problému nesou váhu několika pater činžovních domů.
V poradně jsem nedávno řešil starší zdivo (přibližně z poloviny minulého století), kde byl použit starší typ děrovaných cihel položených s dutinami vodorovně. Celá ta zeď byla de facto podélně perforovaná (jedna díra vedle druhé), dům takto bezpečně stojí desítky let a majitel mě kontaktoval pouze kvůli správnému umístění injektáže – samotnou statiku domu ho kvůli těmto podélným dutinám vůbec nenapadlo řešit.
3. Pohled do historie injektáží a praxe realizačních firem
Injektáže se provádějí masivně od začátku 90. let. Tehdy se používaly tekuté mikroemulze, které se vrtaly v naprosto stejných průměrech, ale dokonce šikmo dolů, což je pro zeď geometricky ještě invazivnější. Tyto vrty se po aplikaci kapalin nikdy dodatečně nevyplňovaly žádnou cementovou suspenzí. Stejně tak se dělají polyuretanové injektáže – ty sice vrt vyplní pěnivou hmotou, ale ta má z pevnostního a nosného hlediska naprosto zanedbatelnou hodnotu (jako montážní pěna).
Přesto tyto statisíce objektů – včetně obrovských komerčních budov, bývalých pivovarů či vícepodlažních činžovních domů s vysokým zatížením podlah – dodnes bezpečně stojí a nikdy nevykázaly žádnou statickou poruchu kvůli injektáži. Realizační firmy na trhu se po měsíci na stavbu nikdy nevracejí, aby otvory dodatečně vyplňovaly, a běžně s sebou ani nevodí statiky, protože samotná injektáž stabilní dům neohrozí. Ostatně ani projektanti v projektech dodatečné vyplňování vrtů nepředepisují.
4. Co ukázala oficiální laboratorní zkouška pevnosti v tlaku?
Jako výrobci si zakládáme na poctivých a ověřitelných argumentech a nejsme ti, kteří by vařili z čisté teorie. Proto jsem nechal v nezávislé státní zkušebně (TZÚS v Předměřicích), kde pravidelně certifikujeme naše výrobky, provést oficiální zkoušku pevnosti v tlaku při postupném zatížení stavebního materiálu. Tyto oficiální protokoly a doklady ze státní zkušebny mám samozřejmě plně k dispozici, a pokud byste měl zájem, jsem připraven je naskenovat a dát Vám je v poradně k nahlédnutí.
Při této zkoušce se na speciálním zařízení, které přesně zaznamenává plynulé zvyšování zatížení až do okamžiku destrukce, testovaly pórobetonové tvárnice. Porovnával se vzorek zcela netknutý a vzorek navrtaný standardními otvory po 10 cm.
Výsledek? Navrtaný materiál vykázal při zatížení prakticky totožnou (v daném konkrétním testu dokonce statistickou shodou okolností mírně vyšší) pevnost v tlaku než materiál nenavrtaný. Z odborného hlediska by bylo samozřejmě nesmyslné tvrdit, že vyvrtáním děr materiál zpevníme, ale tato zkouška černým na bílém potvrdila to nejpodstatnější: vyvrtání injektážních otvorů stavební materiál z hlediska únosnosti a tlaku nijak zásadně neoslabí.
5. Pozor na záměnu pojmů: Zpevňování zdiva vs. Hydroizolace
Pokud jste někde slyšel nebo četl, že se vrty ve zdech dodatečně tlakově napouštějí cementovou suspenzí pomocí šnekových čerpadel, šlo o úplně jinou technologii. Jedná se o statické zpevňování (strukturální sanaci) starých, často polorozpadlých kamenných zdí, které v sobě mají obrovské prázdné kaverny a hrozí jim zřícení. Toto vyplňování cementem se dělá kvůli záchraně stability, ale nejedná se o hydroizolaci proti vlhkosti. U krémové injektáže, která řeší vzlínající vlhkost, se nic takového nedělá.
Co tedy s otvory po injektáži dělat? (Řešení z praxe)
Z hlediska statiky nemusíte do děr aplikovat vůbec nic. Otvory se však zapravují ze dvou jiných důvodů: estetického (a zejména tepelně-izolačního (u obvodových zdí nad úrovní terénu).
Prázdný vrt v obvodové zdi totiž může fungovat jako drobný tepelný most. Vlastním měřením v zimním období jsem při větších mrazech prokázal, že na vnitřních omítkách dochází v místech prázdných vrtů k tepelnému ochlazení. Z toho důvodu jsme vyvinuli optimální řešení, které dnes a denně využívají i realizační firmy:
Varianta A: Použití polystyrenových zátek (Doporučený a nejpraktičtější postup)
1. Otvory nechte po aplikaci krému cca 2 až 3 týdny otevřené, aby se krém mohl stoprocentně vstřebat do okolního zdiva.
2. Následně do ústí vrtu (u obvodových zdí) vtlačte naše polystyrenové zátky (válečky z XPS polystyrénu o výšce 20 mm a průměru 19 mm). Ty vytvoří dokonalý tepelný izolant a tepelný most spolehlivě přeruší.
3. Zátku jednoduše zatlačíte do otvoru a rovnou zaomítnete maltou. Tím se polystyrenový váleček ztratí pod omítkou. Zbytek délky vrtu uvnitř zdi může zůstat prázdný a termokamerou už otvory nikdo nedohledá.
Varianta B: Vyplnění maltovou směsí (Pokud chcete mít absolutní klid)
Pokud byste přesto měl vnitřní obavu a chtěl mít vrty opět plné, tedy zcela vyplněné pevným materiálem, je možné je po úplném vstřebání a vyprázdnění emulze.
• Jak na to: Vyplnění provádějte nejdříve po 4 týdnech od aplikace. Nejprve se mechanicky přesvědčte (pohledem nebo zasunutím kontrolního předmětu do vrtu), že v něm již žádný krém nezbyl. Následně otvory vyplňte maltovou směsí.
• Technika: Malta se do hlubokého 14mm vrtu nedá nalít ani snadno natlačit. Provádí se to ručním pěchováním (postupným vtlačováním husté malty kolíkem zpět do vrtu).
• Jelikož se jedná o střed „terče“ (místo, kde krém již vytvořil hydrofobní clonu v okruhu cca 5 cm kolem vrtu), tato dodatečná malta již vzniklou clonu nijak nenaruší, protože okolní zdivo je již stoprocentně hydrofobizované.
Důležité upozornění na závěr:
Veškeré předložené argumenty, laboratorní testy a desítky let mých zkušeností z praxe mluví jasně. Nicméně rozhodnutí a finální zodpovědnost za stavební úpravy a práce na objektu nese vždy zhotovitel.
Z naší strany jakožto výrobce se nejedná o žádný alibismus. Jako výrobce materiálu totiž logicky nemůžeme „na dálku“ znát všechny případné skryté souvislosti Vaší stavby – přesný technický stav zdiva, jeho stáří, kvalitu základů, případné historické vady či reálné provozní zatížení domu. Zde ale předkládám poctivé, léty prověřené argumenty a zkušenosti z mých vlastních poznatků a desetitisíců staveb injektovaných tzv. svépomocí, ale i dennodenně prováděných injektáží firmami. Naše společnost však nemůže přebírat právní odpovědnost a důsledky za konkrétní provedení prací na objektech, které nejsou pod naší kontrolou.
Doporučení:
Pokud Váš dům již nyní vykazuje viditelné statické poruchy (hluboké trhliny na štítech, nadokenní trhliny, sedání základů apod.), pak je samozřejmě nutné přizvat statika ještě před jakýmkoliv stavebním zásahem.
(A nenechte se zmást zveřejněnou strašidelnou fotografií rozevřeného domu na internetu – tento konkrétní případ byl důsledkem souhry několika fatálních chyb zhotovitele, jako byl chybějící ztužující věnec a naprosto neodborné výkopové práce, které se prováděly nikoliv po etapách, ale naráz kolem poloviny domu ve svahu, a navíc se zasahovalo až pod úroveň samotných základů. Se samotnou krémovou injektáží to tedy nemělo absolutně nic společného).

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz