Dobrý den, pane Martine,
děkuji za Váš dotaz. Problematika polosuterénních prostor, kde je zdivo v přímém kontaktu s okolní zeminou a nelze jej odkopat zvenčí, je v mé poradně velmi častým tématem. Máte naprostou pravdu v tom, že samotná vodorovná injektáž u podlahy v tomto případě nevyřeší boční dotaci vlhkosti z terénu.
V interiéru, kde plánujete keramický obklad, je situace specifická. Obklad je neprodyšný a vlhkost pod ním v podstatě „uzavře“. Aby obklad vlivem dlouhodobého působení podkladové vlhkosti neodpadával, je nutné vytvořit pod ním funkční hydroizolační bariéru.
Zde je můj technologický rozbor Vašich úvah a doporučený postup:
Vodotěsný beton na svislé stěny?
Vaše úvaha o vodotěsném betonu jako podkladu pro obklad dává logický smysl, ale naráží na zásadní problém při technickém provedení.
• Vodotěsný beton se velmi dobře zpracovává na vodorovných plochách (betonáže podlah a desek), ale nanášet ho na svislou zeď tak, aby neodpadával a vytvořil souvislou vrstvu, je v praxi velmi obtížné.
• Musel byste stěnu pracně šalovat (bednit) a mezeru mezi bednění a zdivem betonem vyplnit.
• Z tohoto důvodu je mnohem praktičtějším a jistějším řešením použití hydroizolační stěrky, která se nanáší přímo na očištěné a vyspravené zdivo.
Doporučený postup: Injektážní „rám“ a kotvená hydroizolace
Pro maximální spolehlivost doporučuji vytvořit uzavřený izolační celek, tzv. „orámované okénko“, a svislou izolaci mechanicky pojistit:
1. Injektážní oddělení konstrukce:
• Provedete vodorovnou injektáž systémem AquaStop Cream® u podlahy a druhou linii cca 5 cm nad úrovní vnějšího terénu.
• Tyto linie propojíte svislými injektážemi po stranách stěny. Tím stěnu s obkladem nezávisle oddělíte od dalších konstrukcí, aby se do nich vlhkost nepřenášela.
2. Svislá izolace s mechanickým kotvením (Má „vychytávka“, která se v praxi osvědčila): Místo betonu použijte bitumenovou stěrku AquaStop Bitumen 2K. Má vynikající chemickou přilnavost k podkladu, kterou pod obkladem doporučuji mechanicky ještě „pojistit“:
• První vrstva: Naneste bitumen a lehce vtlačte do něj perlinku.
• Mechanické kotvení: Druhý den, až stěrka utuhne, ji přes perlinku mechanicky přikotvěte pomocí krátkých talířových hmoždinek. Rastr kotvení nemusí být hustý. Hmoždinky v tomto případě neslouží k prvotnímu přichycení izolace (to zajišťuje chemická vazba bitumenu), ale působí jako trvalý mechanický kotevní prvek do budoucnosti.
• Zvýšení odolnosti: Tímto spojením v pevném rastru zásadně zvýšíte celkovou mechanickou odolnost izolace, zejména její pevnost v tahu, ale především v odtrhu od zdi.
• Druhá vrstva: Hmoždinky i celou plochu přetáhněte druhou vrstvou bitumenu (celková tl. 4–6 mm) a zubovým hladítkem vytvořte vodorovné jemné zvrásnění tak, abyste si nevytlačil příliš hluboké rýhy.
3. Finální obklad:
• Vnitřní bitumenovou stěrku vytáhněte cca 5–10 cm nad horní injektážní linii, aby vzniklo dokonalé napojení.
• Na zvrásněný bitumen naneste flexibilní lepidlo, a tak bude mít připravený podklad pro lepení keramického obkladu.
Tento postup kombinuje chemickou vazbu bitumenu a mechanické kotvení, čímž vznikne pevná krusta, která spolehlivě odolá tlaku vlhkosti z negativní strany pod obkladem a také zamezení vzlínající vlhkosti k dalšímu posunu či přesunu. Tato varianta sanace zdi pod úrovní terénu polosuterénu je vhodná, pakliže na zeď nepůsobí tlaková voda, což u polosuterénu téměř vylučuji. Také byste musel zaznamenat občasné natékaní vody, o čemž se nezmiňujete.

S přátelským pozdravem,
Jiří Schwarz
Váš poradce pro sanace zdiva

Ukázka kotvení talířovými hmoždinkami první hydroizolační vrstvy přes perlinku a zvrásněného povrchu ve druhé vrstvě.

Dobrý den,

moc děkuji za takto rychlou odpověď! Nápad s perlinkou a hmoždinkami určitě využiji, myslím, že takováto mechanická opora za pár korun je určitě k užitku.
Zároveň asi ještě stěnu doplním o plošnou krémovou injektáž, abych omezil degradaci zdiva.

Měl bych ještě jeden dotaz: Proč se má horizontální injektáž provádět až nad podlahou? Je to myšleno nad hydroizolační vrstvou podlahy (např. podkladní beton) nebo nad finální vrstvou, na kterou se pokládá krytina? Raději bych stěny izoloval už pod úrovní krytiny tak, aby viditelná stěna byla určitě suchá. Nebo je tam nějaký důvod který nevidím? Připadá mi nejrozumnější horizontální injektáž provést co nejníže (zde se mi jedná již o zeď, která není pod úrovní terénu).

Ještě jednou moc děkuji a přeji pěkný den.
S pozdravem
Martin

Dobrý den, pane Martine,
navazuji na Váš druhý dotaz ohledně výškového umístění injektážní linie. Vaše úvaha provést injektáž co nejníže je logická, ale v praxi musí dodržet přísná výšková pravidla, aby se nedostavil nežádoucí efekt tzv. přemostění vlhkosti. Tato pravidla jsou univerzální a platí jak pro krémovou injektáž, tak pro mechanické metody.
Mám pro Vás jednu svou soukromou, možná trochu úsměvnou, ale léty prověřenou pomůcku, které pracovně říkám „Schwarzovo pravidlo vnitřního dialogu“: Než se pustíte do vrtání zdiva, zkuste se na tu zeď podívat a položit si jednu prostou otázku:
„Co se nachází přesně na tomto místě budoucí injektáže z druhé strany zdi?“
Pokud si odpovíte, že je tam vzduch/ místnost (jste nad terénem) nebo již zaizolovaná podlaha, k přemostění vlhkosti samozřejmě dojít nemůže a zvolená výška je správná. Pokud by tam však byla vlhká zemina, zásyp podlahy apod. nad úrovní Vašeho vrtu, clona sice ve zdivu také spolehlivě vznikne a bude funkční, ale vlhkost ji z druhé strany jednoduše „přemostí“ nad ní z bočního směru. Výsledek sanace by pak byl znehodnocen, ačkoliv clona jako taková svou funkci bariéry plní.
1. Situace, kdy podlahy nejsou vybourané (např. u vnitřních zdí)
V případě, že v místnosti zůstávají stávající podlahy, výška injektáže je v podstatě daná jejich úrovní.
• Technické omezení v interiéru: Při vrtání z vnitřní strany nás limituje tělo vrtačky. Běžnou SDS vrtačkou lze vodorovně vrtat vcelku pohodlně nejníže v rozmezí 4–5 cm nad podlahou. U vnitřních dělicích zdí, kde podlahy nebouráte, Vás stávající podlaha níže ani nepustí, což ale neznamená, že sanace vnitřních zdí nebude úspěšná.
• Vrtání z exteriéru: Pokud je venkovní terén níže než vnitřní podlaha a tento úsek je nepodsklepený, technické omezení vrtačky odpadá. V takovém případě můžete vrtat těsně nad nulou vnitřní podlahy. Tím získáte jistotu, že spodní okraj vznikající clony zasáhne ještě níže, do souvrství podlahy pod nulovou úrovní. Pozor: Nikdy však nesmíte vrtat pod úroveň vnitřní podlahy, pokud neznáte její skladbu a zejména stav a výšku hydroizolace, jinak hrozí přemostění vlhkosti.
• Fyzika a chemie šíření krému: Aktivní látky se šíří z místa vrtu všemi směry. Krém po aplikaci běžně prosytí zdivo minimálně o dalších 6–8 cm i směrem dolů pod úroveň vrtu. Clona se tedy spolehlivě vytvoří i pod úrovní samotných vrtů, takže viditelné zdivo bude již od nuly podlahy suché.
2. Situace při vybouraných podlahách (Váš případ)
Pokud děláte nové podlahy, je výhodnější vrtat už nad novým podkladovým betonem, nikoli výškou budoucí finální nuly podlahy, ale pořád za výše uvedených výškových pravidel.
• Vazba na hydroizolační vanu: Injektáž proveďte cca 5 cm nad podkladovým betonem. Tím získáte prostor pro vytažení nové vodorovné izolace podlahy na svislou stěnu a její těsné napojení na injektážní linii.
3. Tip pro napojení těchto dvou hydroizolací
Na plochu podlahy jsou praktičtější asfaltové pásy. Pro svislé vytažení na stěnu a napojení přes injektážní linii je však mnohem výhodnější dvousložková hydroizolační stěrka AquaStop Bitumen 2K®. Ta vytvoří bezešvý spoj a na svislém zdivu drží i v detailech mnohem lépe než asfaltový pás.
Shrnutí: Vrtat co nejníže k podlaze je správné, ale musíte si u toho vizualizovat, anebo si nakreslit řezy sanované části objektu, že tam vlhkost nemá kudy Vaši novou bariéru „přemostit“.
S přátelským pozdravem,
Jiří Schwarz – jednatel společnosti

Ukázka spolehlivého napojení hydroizolační vany na chemickou podřezávku: https://www.injektaz-zdiva-svepomoci.cz/poradna-sanace-vlhkeho-zdiva/dotaz/sanacni-postupy-a-skladba-u-rd