Dobrý den.
Podle přiložené fotografie je situace z technického hlediska zcela jasná. Tyto tmavé fleky v okolí vývrtů jsou přímým důsledkem toho, že injektáž byla provedena přes ponechanou omítku. Injektážní krém se po aplikaci začne šířit všemi směry – tedy nejen do zdiva a případné ložné spáry, kde vytváří hydroizolační clonu, ale logicky propenetruje i dopředu do přiléhající omítky, která se tak stane součástí hydrofobizace.
Na druhou stranu je tento vizuální projev skvělou ukázkou toho, jak intenzivně a spolehlivě injektážní krém AquaStop Cream funguje a že ve zdivu opravdu vytváří celistvou, dokonale spojenou hydroizolační clonu. Navíc to, co vidíte na povrchu omítky, je jen zlomek reality – již několik milimetrů pod povrchem a hlouběji ve zdivu má dispergační schopnost krému ještě daleko vyšší intenzitu. Vzhledem k tomu, že obvykle neizolované zdi bývají často desítky let mokré, je tento jev probíhající hydrofobizace vlastně pozitivní ukázkou.
Co se týče samotného zatmavení, to bývá většinou dočasné. Než se aktivní látky zcela navážou a vytvoří pevnou křemíkovou vazbu v pórech a kapilárách, trvá to v řádu několika měsíců, během kterých intenzita zatmavení postupně ustupuje. Je však nesmírně důležité zdůraznit, že hydroizolační clona začíná plně fungovat už v momentě, kdy proběhne disperze (vsáknutí) krému do materiálu, tedy ještě v tomto neukončeném chemickém stavu. Podklad je v té chvíli již hydrofobní a vodoodpudivý. Z přiložené fotografie navíc neznám časový údaj od dokončení výplně. Pokud byla injektáž provedena teprve nedávno, proces šíření krému může ještě dobíhat a „mastné fleky“ se mohou dočasně mírně zvětšovat, což ale nemění nic na výše popsaných faktech. Samotná hydrofobizace se samozřejmě po ustoupení tohoto zatmavení nemění, protože v té době už je chemická vazba v materiálu úspěšně ukončena.
Jak situaci řešit a jak jí příště předcházet?
Systémově nejsprávnější postup: Stavební postup při sanaci je ten, že se staré, vlhké a někdy solemi poškozené omítky v pásu viditelného poškození s dostatečným přesahem nad ním odsekají ještě před vrtáním. Následně se provede injektáž do obnaženého zdiva. Je výhodné dodržet technologickou pauzu minimálně 14 dní. Tato pauza je nutná právě z toho důvodu, aby nová omítka nevytahovala krém z krajové části vrtu. Delší čas (v řádu týdnů) sice bývá ideální, ale v reálné praxi na to realizační firmy ani koncoví zákazníci z časových důvodů nemají prostor.
Mám však z praxe odpozorované, že těchto 14 dní bohatě stačí, pokud se vrty hned povrchově uzavřou. Vrty je potřeba buď povrchově zamáznout rychle tuhnoucím cementem, nebo do nich vložit polystyrenové zátky, které u obvodových zdí fungují navíc jako výborný tepelný izolant vrtů. Tímto mechanickým zatěsněním vytvoříte spolehlivou uzávěrku a zajistíte, že se nová omítka nedostane do přímého styku s krémovou konzistencí v ústí vrtu. I když v krajové části zbytkový krém zátku či cementovou záslepku obíhá a prosycuje ji, díky této bariéře a dvoutýdenní pauze už nemá takovou intenzitu, aby migroval dál do nových omítek. U nově nahozených omítek se pak toto zatmavení již obvykle neobjevuje.
(Poznámka na okraj: Pokud se jednalo o cihlové zdivo a vrtalo se přes omítku, pravděpodobně jste se trefováním „naslepo“ připravil o výhodu přesného vedení vrtů v průběžné ložné spáře, což sice není fatální pochybení, ale je to škoda nevyužité výhody, kterou obnažené zdivo nabízí).
Co s tím v této fázi (pokud omítky zůstaly)? Pokud omítky nechcete odsekávat, budete muset počkat několik měsíců, až se hydrofobizace a celý chemický proces ukončí a zatmavení zesvětlá. Následně bude nutné tato místa natřít izolačním malířským nátěrem např. Telsal, který se běžně používá na izolaci dehtových, nikotinových či rezavých skvrn například po haváriích stoupaček, které by jinak neustále prolézaly na povrch nové výmalby. Tento nátěr místa zatmavení spolehlivě zaizoluje, povrch se stane plně přetíratelným a na těchto ponechaných omítkách už by se tento jev neměl znovu projevit. Poté můžete stěnu normálně vymalovat.
Na závěr je ale nutné zdůraznit to nejdůležitější: Z přiložených fotografií je patrné, že tyto staré omítky byly dlouhodobě zatěžovány vlhkostí a pravděpodobně i solemi. Z hlediska správného sanačního postupu měly být omítky ještě před injektáží odstraněny. Pokud byste tyto poškozené omítky odstranil, dodržel 14denní technologickou pauzu od dokončené injektáže po zahájení omítacích prací a vrty byste povrchově uzavřel, na nových sanačních omítkách by se tento jev vůbec neobjevil. Berte tedy toto řešení s izolačním nátěrem jako nouzový kompromis, protože systémově nejsprávnější je vždy začít osekáním poškozených omítek.
S přátelským pozdravem,
Jiří Schwarz