V horizontální linii vrtejte pokud možno kolmo na svislou rovinu, tj. vodorovně, a snažte se držet i určitou souběžnost vrtů. Tento postup vrtání platí pro všechny druhy zdiva, mírné odchylky při vrtání jsou ale přípustné. Vše je také nastaveno „přísněji“, aby právě mírné odchylky při vrtání a plnění neznehodnotily pozitivní výsledek. U kamenných zdí a zdí smíšených doporučuji udělat injektážní linie dvě v provedení tzv. „cik cak“. Osové vzdálenosti mezi vrty udělejte po 100 mm a výšku mezi liniemi držte cca 50 mm. Případně lze kamenné a smíšené zdi injektovat pouze v jednořadé linii, ale osové vzdálenosti zkraťte z doporučených 100 mm, jako je to u zdiva s průběžnými spárami, anebo u dvouřadého navrtání zdiva, na 80 mm. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se ve všech hloubkách zdiva a samozřejmě v celé délce injektáže hydrofobní clony překryjí. Pokud totiž nedojde k překrytí hydrofobních clon mezi vrty, jedná se o místo kdesi na středové vzdálenosti mezi nimi, nikoli těsně u vrtu, kde se zahajuje intenzita a průběh dispergace. Pokud se na středové vzdálenosti mezi vrty při vzdálenosti 100 mm hydrofobní clony stoprocentně nepřekryjí, je to pouze v nějakých místech určité hloubky zdi. Tato místa jsem nazval knoty. Přesto i v méně „příznivém“ zdivu, jako je kamenné zdivo nebo zdivo smíšené, se většina clon překryje, tedy spojí, a to i v osových vzdálenostech po 100 mm. To jen pro upřesnění. Název kamenné a smíšené zdivo je ale velmi obecný pojem, do zdi rovněž nevidíme, ani standartním měřením vlhkosti nezjistíme ve všech místech a hloubkách procentuální vlhkost, navíc nemůžeme často a naprosto přesně určit skladbu zdi, což platí zejména pro zdivo smíšené. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tyto zdi mají obvykle různorodou a naprosto nepravidelnou lokální nasákavost, a proto mohou vznikat neprosycená místa – tedy ta, jež jsem výše nazval knoty. Pak malé pokrácení osových vzdáleností mezi vrty při provedení jednořadé injektáže může sehrát důležitou roli. V případě provedení druhé injektážní linie se tyto případné nedokonalosti v první injektážní linii při osových vzdálenostech 100 mm – můj terminus technicus, – „zaklopí“, jelikož se vrty v druhé injektážní linii nacházejí právě nad středovou vzdáleností mezi vrty první linie. Poněvadž vrty mezi liniemi nejsou daleko, proto ta vzdálenost mezi nimi cca 50 – 60 mm, dojde zcela jistě k doplnění ještě neprosycených míst na středové vzdálenosti mezi vrty v první linii. Dvouřadým provedením se docílí ucelené hydrofobizace k zamezení vzlínající vlhkosti se 100% výsledkem. Stejně kvalitního výsledku dosáhneme také prostřednictvím jednořadé injektážní linie vedené v průběžné spáře, která je stejnorodá, má tedy spolehlivější a rovnoměrnou nasákavost. U kamenného a smíšeného zdiva máte tedy dvě možná řešení navrtání zdiva, která jsou plně funkční.
S přátelským pozdravem
JS