Dobrý den,
podle Vašeho popisu se odvrtaný materiál vlivem vysokého zavlhčení mění v kašovitou hmotu, která se nalepuje na šroubovici vrtáku a postupně zaplňuje její drážky. Doporučuji především méně tlačit na vrtačku a vrták během vrtání častěji povytahovat, aby mohl odvrtaný materiál průběžně odvádět z otvoru.

Hrot vrtáku materiál odvrtává, zatímco šroubovice odvádí odvrtaný materiál ven. U velmi mokrého zdiva se však tato kašovitá hmota začne na šroubovici nalepovat, až její drážky zanese natolik, že přestane materiál dostatečně odvádět. Ten se potom ve vrtu hromadí a pěchuje mezi vrtákem a stěnou otvoru, takže se vrtačka začne lidově řečeno „dusit“. V zadní části hlubokého vrtu se tento problém projevuje výrazněji. Vámi popisovanou „zátku“ bych tedy podle popisu vysvětloval právě tímto dočasným napěchováním mokrého odvrtaného materiálu při vrtání.

Pokud je šroubovice takto zanesená, vrták vytáhněte a za jeho otáčení se zapnutým příklepem hrotem jen lehce klepněte o pevný povrch, například o obnažené zdivo v místě, které se bude následně opravovat a omítat. Nejde o vrtání dalšího otvoru ani o prudké naražení vrtáku do zdi. Stačí opravdu lehké, krátké klepnutí, při kterém se příklep na okamžik opře o podklad. Tento ráz společně s odstředivou silou otáčejícího se vrtáku odhodí nalepený materiál ze šroubovice, takže bývá vrták téměř čistý a můžete ihned pokračovat. U velmi mokrého zdiva bývá nutné toto opakovat i několikrát během jednoho vrtu. Základem je ale stále menší přítlak, aby se šroubovice nezahlcovala tak rychle.

Význam má také provedení vrtáku. Pro odvod materiálu je důležitý nejen hrot, ale i tvar, stoupání a hloubka drážek šroubovice. Nevím, jaký vrták používáte, ale pro tyto podmínky doporučujeme zejména dvoubřité vrtáky Heller, jejichž šroubovice se nám při vrtání takto mokrého zdiva dlouhodobě osvědčila. Právě praktické zkušenosti jsou důvodem, proč tyto vrtáky nabízíme. Více břitů nemusí být v těchto podmínkách výhodou. Ani vhodný vrták však potřebu občasného povytažení a oklepnutí nemusí zcela odstranit. Jde tedy o komplikaci, kterou lze zvládnout postupným vrtáním, menším přítlakem a průběžným oklepáváním vrtáku. Opačný extrém, tedy velmi tvrdé zdivo, může být z hlediska vrtání ještě náročnější.

Samotné vysoké zavlhčení zdiva již pro injektážní krém AquaStop Cream nepředstavuje problém. Z vlastní realizační praxe mohu říci, že právě u takto promočených zdí je krásné pozorovat, jak po správně provedené injektáži proti vzlínající vlhkosti postupně vysychají. Tam je rozdíl nejmarkantnější: ze zdi, ze které při vrtání odvádíte mokrou kašovitou hmotu, se postupně stává suché zdivo. Pokud se mezitím neomítne, je proměna dobře vidět i na zesvětlení cihel a maltových spár. Vysychání samozřejmě trvá řadu měsíců, podle podmínek i déle, ale právě tento výrazný rozdíl mezi počátečním a výsledným stavem názorně ukazuje účinnost celé technologie.

S přátelským pozdravem
Jiří Schwarz