Polyuretanová injektáž je vysoce spolehlivá metoda v oblasti sanace vlhkého zdiva pro zamezení lokálních průsaků a natékání tlakové vody skrz stavební dílec do podzemních prostor objektů. V případech, kdy se jedná o lokální pronikání tlakové vody skrz betonové, ale i jiné konstrukce, je pro tuto poruchu vysoce spolehlivá chemická tlaková injektáž, kdy se používá injektážní polyuretanová pryskyřice s rychlým nebo pomalejším napěněním, která v závislosti na vlhkosti či tekoucí tlakové vodě expanduje, nabývá na objemu až do 30ti násobku svého objemu a tím se vyplní netěsnosti a trhliny v betonových konstrukcích a jiných stavebních materiálech.

Injektážní hmota po své ukončené chemické reakci, po zatuhnutí, nepodléhá rozkladu (korozi) ani v trvale vlhkém prostředí. Nejčastěji to bývají průsaky trhlinami v železobetonových konstrukcích podzemních podlaží, jako jsou podzemní garáže, tunely, podzemní chodby nebo hlouběji vystavěné prostory budov, jako jsou např. revizní šachty, výtahové šachty atd.

Polyuretanová injektáž, z našich zkušeností, není vhodná pro zhotovení izolace pro zamezení vzlínající vlhkosti, jelikož polyuretan svým specifickým „airbag“ efektem nemá možnost proniknout do pórů a už vůbec ne do těch nejjemnějších kapilár injektovaného zdiva, na rozdíl od krémové injektáže AquaStop Cream.

„Airbag“ efekt, tak specifický pro tuto polyuretanovou injektáž, je však jedinečně výhodný ve výše uvedených a podobných případech, jako jsou netěsnosti spár mezi podlahou a svislou konstrukcí, zejména u panelových domů v suterénních prostorách u tzv. stavebních spár. Polyuretanová injektáž není v žádném případě vhodná pro zatěsnění dilatačních spár, tj. míst mezi pohybujícími se konstrukcemi.

Polyuretanová injektáž na rozdíl od jiných injektáží nemá pevně danou spotřebu injektážní hmoty, hloubku vrtů a ani osové vzdálenosti vrtů, jelikož se používá k odstranění hydroizolačních defektů v konstrukci spodní stavby a na tyto lokální defekty neexistuje univerzální postup.

Polyuretanová injektáž se provádí v horizontálním, ale i vertikálním provedení, v různých náklonech vrtů k svislé rovině stavebního dílce, dále v šachovnicovém navrtání, v tzv. stehovém navrtání (zejména u trhlin ve zdivu) a dalších kombinacích.

Polyuretanová injektáž se vždy provádí tlakovým čerpadlem přes injektory (pakry se zpětnými ventily) z důvodu udržení nabývajícího tlaku vznikajícího ve zdivu (airbag efektu). Proto se polyuretanová injektáž provádí individuálním přístupem a je na zkušenostech injektážní firmy, která musí zvolit vhodný způsob provedení k dosažení požadovaného výsledku.

Tato chemická polyuretanová injektáž není vhodná pro svépomoc, na rozdíl od krémové injektáže Systému AquaStop Cream, kde není potřeba speciálních zařízení a technologický postup je daný a snadný.

Tato fotografie je vložena do tohoto tématu pro představu, jak polyuretan po injektáži zdiva se z netěsností zdiva vytlačil na povrch a jak vypadá. Je to v podstatě pórovitá pěna, tak jak ji znáte u montážní pěny, jen nepodléhá rozkladu ve vlhkém prostředí.

Umí si někdo představit, že nabývající polyuretanová hustá hmota, viskozitou a barvou připomínající včelí med, která je vtlačena do vrtu obvykle o průměru 14 mm přes injektory pod tlakem, by v řádech desítek vteřin pronikla do velmi jemného kapilárního systému struktury zdiva? Tato mnou napsaná v podstatě řečnická otázka je položena z důvodu, že je to fyzikální absurdita.

Je třeba si uvědomit, že vlhkost vzlíná všemi póry a jemnými kapilárami, které jsou tenčí než lidský vlas. Je tedy reálné, aby se polyuretanová hmota, která začíná nabývat na objemu ve velmi krátkém čase a už v primární viskozitě, tj. ve své značné hustotě, měnící se do porézní pěny, se mohla vtlačit do kapilárního systému zdiva? Na tuto taktéž řečnickou otázku nechť si odpoví realizační firmy, které ještě v dnešní době tuto metodu nabízí pro zamezení vzlínající vlhkosti zdiva nad úrovní terénu.

Naštěstí po dlouhodobé osvětě, kterou jsem zahájil před více jak 10 lety, těchto aplikací proti vzlínající vlhkosti rapidně ubylo. Tuto fotografii jsem zaregistroval dnešního dne na internetu jako svoji prezentaci realizace a tím nabídku jedné nejmenované firmy.

Také mám obavu, že se jedná o nepodsklepený půdorys domu a tak výšky injektážních linií (3 vrstvy linií) jsou výškovým pochybením, jelikož linie vrtů jsou velmi pravděpodobně zhotoveny pod podlahou, takže i při plné funkčnosti dodatečně vytvořené horizontální bariéry proti vlhkosti by docházelo k možnému přemostění vlhkosti ze zavlhlého podkladu podlahy nad injektáž z vnitřního směru.

Nicméně, když je již neoddiskutovatelně podložené a prokázané, že injektážní krém je všemi svými vlastnostmi a průběhem nejspolehlivější a nejúčinnější injektážní technologie pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti, neubránil jsem se k napsání tohoto článku.

Na závěr bych Vám chtěl podložit svá tvrzení několika mými osobními zkušenostmi ze staveb, kde se prováděly polyuretanové injektáže pro zamezení vzlínající vlhkosti. Polyuretanové injektáže pro zamezení vlhkosti se prováděly již na začátku 90. let a to velmi masivně. To, že výsledky byly naprosto mizivé, bylo postupem času zjevné, ale naprostá jistota o mých tvrzeních nastala až vizualizací zdiva.

Po několika měsících se sanovaný objekt dokončoval a bylo rozhodnuto, že se přivede nové vodovodní potrubí. Potrubí se přivádělo v místě, kde se provedla polyuretanová injektáž, a tak se musely vysekat drážky. Po vysekání zdiva bylo zjevné, jak a kam se polyuretan šířil — pěna vyplnila pouze větší mezery, nikoli kapilární systém zdiva.

Tím je pro mě nepochopitelné, že je ještě občas registrována v nabídkách firem pro účely, pro které není naprosto vhodná, tj. pro zamezení vzlínající vlhkosti ve zdivu.